Kočky patří mezi samotáře, osamělé lovce, kteří se potulují tajuplným světem za svítání i za soumraku.

I kočka, která ráda sedí celé dny doma a dívá se na okolní svět z okna, jednou stejně neodolá volání přírody a odváží se ven.
Ve volné přírodě kočky potřebují území, kde loví, a čím větší tím lépe.I když domácí kočky nemají tak silný pud přežití, stále jim zůstává instinkt označování svých území. To se týká hlavně kocourů. Ti si mohou označit "své" území i desetkrát větší než kočky. Také dvě kočky v jednom domě či bytě si brzy stanoví svá vlastní teritoria.
Když je kočkám zima, spí prý stočené, když je jim teplo, jsou uvolněné, natažené. Dávají přednost několika malým jídlům během dne / na rozdíl od lva, který jí asi tak jednou týdně /.Jakékoliv změny zaběhnutého řádu u nich mohou dokonce vyvolat na čas i nechutenství.
Kočky se dorozumívají celým tělem, například když kočka namíří uši dopředu, je ostražitá nebo je na lovu. Když s nimi škube, je nervózní, pokud se moc bojí nebo je agresivní, tak je položí až k hlavě.
Pokud jemně švihá ocasem, dává najevo potěšení / v klidu / nebo se také chystá útočit / pokud je třeba na lovu /. Ale když švihá ocasem ze strany na stranu tak se zlobí.
Jinak kočky jsou skvělí mazlíčci, jsou čistotní, rádi se chovají na klíně.
Pro zajímavost: kočky vidí ve tmě 6x lépe než lidé / kočičí zorničky jsou ve dne úzké,ale
po setmění se doširoka otevřou, aby propustily co nejvíce světla /.







